...aneb snaha krátkozrakého o bystrozraké vidění...

Nový svět

22. 12. 2012 2:35
Rubrika: všehochuť

Bylo kolem půlnoci z pátku 21. na sobotu 22. prosince 2012, a já ležel ve sprše a přemítal, co má vlastně tím "koncem světa jak ho známe", což je de facto obsahem oněch relevantnějších "apokalyptických" tezí, vůbec být. Pokud by se měla například narodit osobnost, která světu změnu přinese, nikdo by se o tom třebas nedozvěděl, byť by se opravdu mohlo jednat o změnu podobného typu, jako narození Krista. Tehdy se o tom také světský vladař (Herodes) dovídá z doslechu a - co je důležité - nechce tomu věřit! Nechává proto tři krále sledovat, aby mu byla potvrzena, či vyvrácena důležitost komety.

Dejme tomu, že by "náš" konec světa jak ho známe měl tedy opravdu časem přijít. Položme si ovšem tedy jako křesťané (či lépe jako VĚŘÍCÍ) otázku - jak by měl onen nový svět vypadat?

Máme vůbec nějakou představu? Nebo čekáme pasivně na případnou změnu, kterou snad někdo zařídí? Nemáme? Jak je to možné? Neměl by právě křesťanský duch usilovat o změnu světa? Nemáme být právě my u jeho přerodu? Jenže místo toho je často obsahem křesťanského života jen bezduché pámbíčkářství, se kterým se člověk běžně setkává, křesťané bez názoru, bezpohlavnost v jednání. Není naší hanbou, že jsme se nestali pravou "solí Země", ale jakýmsi planým dochucovadlem, který musí čekat, až někdo jiný se změnou přijde? Myslím si totiž, že přinést tuto změnu byl/je (zde záleží na Boží shovívavosti) úkol křesťanů a případný zásah je snad jen možnou ruční brzdou.

Nikdy jsem si nemyslel, že nastane den, kdy založím internetový blog a začnu psát, což je činnost, která mi opravdu není vlastní. Píšu nerad, mám totiž potom vždycky pocit, že jsem to napsal blbě a přitom už jak to opravit. Ale v tuto chvíli už se nedá nic dělat. Ve chvíli, kdy se věřící perou mezi sebou a všichni společně se pak dobře baví při sledování Show Jana Krause. Ne. Tudy opravdu ne.

Když už jsem nakousl zmíněný pořad, právě jeho (teď už) včerejší díl se stal roznětkou těchto myšlenek. V úvodu byl představen Antonín Baudyš, astrolog, který měl přijít právě ve spojitosti s tímto zvláštním datem a před Krausem shromážděnému lidu vysvětlit, jaké stanovisko zaujímá k termínu konce světa. A Kraus z něj dělal blbečka. Přesto tento pán souvisle a velice kultivovaně hovořil a prokázal, že kdyby jej nenechavý Kraus nechal domluvit, mohl by posluchače skutečně obohatit. Ale jelikož světu - a médiím dvojnásob - vládne konzum, nesměl ho Kraus (ani kdyby chtěl, byť této klauzule nebylo třeba) nechat domluvit. Ne, nemůžu se bavit u takto vskutku nemravného jednání, které bylo na závěr "vyšperkováno" překrucováním astrologových slov. Tomu musí být učiněno přítrž.

Představme si, že by na tom místě seděl kterýkoli věřící - Kraus by se k němu zcela určitě choval úplně stejně. Smál by se mu do obličeje s vědomím, že když už dotyčný začne povídat něco, co by snad mohlo dávat smysl, má on tu pravomoc diktovat podmínky rozhovoru a dialog třebas i přerušit, takže nikdy nedojde k obhájení názoru věřícího - a, co je horší, může tak navíc tyto z kontextu vytržené věty dávat do zcela odlišného kontextu a překrucovat tím smysl celé řeči dotyčného. Ne, vážení, tudy to nelze. Proč má "těžký hmoťák" (rozuměj, názorově agresivní přesvědčený atheista) takovou moc, že diktuje podmínky rozhovoru? Proč nemůže být situace opačná? Atheista by poslušně přišel do diskusního pořadu hluboce věřícího a byly jemu vyvraceny a zesměšňovány jeho představy o světě. kulantně řečeno by byl edukován ve věcech metafyzických... Nefunguje to kvůli naší slabosti. Hádáme se mezi sebou, Křesťané, Buddhisté, Muslimové, Židé a další, přičemž zapomínáme na to, že se přeme o správnosti cesty na vrchol stejného kopce. Jenže pak jsou tady daleko větší nepřátelé naší víry, kteří zpochybňují a degradují víru jako takovou - atheisté a jim na ruku jdoucí falešní věřící, tzv. pámbíčkáři, kteří pomáhají vytvářet moderní světový názor o irelevanci náboženství a monopolu vědy.

Nedivme se, že ani v politice to není jiné. Proč ztratila KDU-ČSL voliče? Protože nepřichází se silným programem. Obecně se ví, že půjde na kteroukoli stranu kromě komunistů, hlavně když bude ve vládě a bude "kultivovat" tamní prostředí. "Pokud nechcete politiku tvoři, tak do ní nelezte," vzkázali jí na to v minulých volbách do Poslanecké sněmovny voliči.

Tímto se proto obloukem vracíme k hlavní otázce budoucích dní - jaký svět chceme? Bůh se na to ptá. A ptá se na to nás. Ne papeže, ne biskupů, ne dalajlámy, ne prezidenta, ale nás. Každého jednoho z nás se svými problémy a starostmi. Když nemáte definovaný cíl, nemůžete někam směřovat. Řeknete si, že cílem křesťanů je přeci nebe, tak jakýpak copak. Je-li tedy naším cílem nebe, pojďme je připravit tady na zemi. Pro nás i pro naše děti to bude jedině dobře. Starejme se o své okolí, mějme rádi. Tvrdíte, že to jste dělali i dosud? Ale s jakým cílem, ptám se já. Aby vás měli rádi? To je ale potom sobecké. Dělejme to, abychom se všichni - i oni i my - měli dobře a mohli se mít rádi. Proto (ale to je už námět na jiný článek) je spojení křesťan-pravičák (v intencích ekonomického liberalismu a volné ruky trhu) nesmyslné, poněvadž chci-li, aby měl druhý důvod mít rád, nemůžu mu brát prostředky pro jeho živobytí. A je jen logikou věci, že má li někdo peněz moc, pak jich někdo jiný prostě musí mít málo, tedy nadměrně bohatí žijí na úkor nadměrně chudých. Spíše by měla stát tedy otázka jinak - jak se v sociálně solidárním (levicovém) prostředí vypořádat s deviantními vlivy lidí, kteří si svou špatnou ekonomickou situaci způsobili vlastní vinou - leností, nepřizpůsobivostí apod.

Kam tedy směřovat a kudy jít? Nevím. Já sám mám určité názory, nápady, vnuknutí, rady, jež jsem dostal od jiných, a na základě nich si skládám názor. Jenže právě to je ten podstatný aspekt. Neustále hledat, neboť hledáním ukazujeme Bohu, že nemarníme jeho dar života, který nám svěřil. Pojďme tedy hledat. A to by mělo být prvním cílem nové společnosti - bezpředsudkovost k hledajícím. Pokud se někdo ptá po smyslu bytí a lepším zítřku, pokud se prostě ptá "Proč?", pak není ani utopista ani idealista, ale pouze a jen člověk, který už tím svůj účel naplňuje.

Neuvěřitelně mne v té souvislosti uráží smýšlení křesťanu o jinověrcích - jako by měl snad náš nebeský Otec jakési bastardy, levobočky, v podobě jinověrců... Jakoby křesťanská dogmatika znala odpověď na všechno a když už některý člověk narazí při svém hledání na téma, které je malinko odlišné od doktrinované věrouky, pak už to pro mnohé zavání kacířstvím a mají tendenci bez jakýchkoliv znalostí soudit a kritizovat toho člověka i ono téma (nejmarkantnější je asi odpor k józe a homeopatii, o které křesťané typicky nic neví, přesto oboje a priori odsuzují - srov. "Nesuď a nebudeš souzen" Mt 7:1-5).

Upřímně tedy věřím, že naším cílem do budoucna je zbavit sebe a tím i celou společnost od předsudků vůči všem, kdo Boha hledají, tedy lační a žízní po spravedlnosti, ale také pravdě a lásce. Ti, kteří tak činí upřímně jsou budoucností lidstva a solí Země. A proto bychom si také měli uvědomit, jaké nebezpečí pro nás skrývá právě tolik přehlížený trend atheismu. Jeho principem je - pod pláštíkem obhajování vědeckého - zdiskreditovat víru. Proč? Protože je přeci pohodlné zaobírat se jen tím, jak si užít, a ne tím, že tímto užíváním si můžu někomu třebas ublížit. Je přeci příjemné mít v záloze alternativu rozvodu, když se mi už nechce s manželem vycházet… A proto si pomáhá atheismus různými "oslími můstky", kdy např. tvrdí, že víra je pro slabé, že je to jen taková berlička, aby se lidé, kteří se neumí smířít s tím, že jsou na všechno sami, mohli hledat útěchu v někom jiném.

Jenže ať se podíváme do historie kamkoli, všichni opravdu velcí duchové lidstva byli věřící, ať už bereme na paškál Leonarda da Vinciho, Michelangela Bunarottiho, Alberta Einsteina, Nicola Teslu a další (a z nich, a to je také velice podstatné, by se dali mnozí jen obtížně zařadit jako věřící k určité církevní doktríně či věroučné dogmatice). Ať mi tedy nikdo netvrdí, že je víra pro slabé. Co tyto osobnosti spojovalo - tím, že si všichni kladli otázky, byli hledajícími. A jak je psáno, kdo tluče, tomu bude otevřeno. A proto právě tito hledající byli také nalézajícími. Protože když Bohu bez předsudků svým životem řeknete: "Chci najít odpověď na otázku, co je to mravenec", dostanete vysvětlení. Ovšem když mu řeknete: "Chci najít odpověď na otázku, co je to mravenec. Nesmí se ale užít slov tvor, hmyz, nožičky, tělíčko, kyselina, společenství, mraveniště, hierarchie", pak si asi dovedete představit, jak může vypadat Bohem nabízená definice: "Mravenec je... prostě mravenec."

Proto jsou předsudky také takovým problémem - determinují, jakou odpověď chceme dostat, a tím Boha omezují v poskytnutí odpovědi, kterou máme dostat. Brání tedy našemu správnému poznání.

Ale není třeba se bát, neboť jak před Pilátem prohlásil Kristus - my, co jsme z Pravdy, jeho hlas slyšíme. Stačí tedy naslouchat a být dostatečně čistý. Tak hurá do toho.

Zobrazeno 692×

Komentáře

Arven

Teda, bráško, z Tebe ještě možná něco bude =)

jjkohoutek

Apriori odsuzují většinou ti "křesťané", kteří neví nic jak o odsuzovaném tak o vlastní věrouce, řekl bych.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková